| SYS | | 0183198 |
|---|
| LBL | | 00000nam-a22^^^^^3i-4500 |
|---|
| 003 | | CZ-PrPKS |
|---|
| 005 | | 20210719102305.0 |
|---|
| 007 | | ta |
|---|
| 008 | | 210603s2020----xr-acfhf------001-0ccze-- |
|---|
| 020 | | $a 978-80-270-7989-6 $q (brožováno) |
|---|
| 040 | | $a ABA011 $b cze $e rda |
|---|
| 084 | | $a 2816 |
|---|
| 084 | | $a 3221.2 |
|---|
| 100 | 1- | $7 par_us_auth*0072132 $a Uhrová, Eva, $d 1938- $4 aut |
|---|
| 245 | 10 | $a Po stopách šesti žen / $c Eva Uhrová |
|---|
| 246 | 1- | $i Název v tiráži: $a Pět ženských medailonů |
|---|
| 250 | | $a Vydání první |
|---|
| 264 | -1 | $a Praha : $b Mediasys, s.r.o., $c [2020] |
|---|
| 264 | -4 | $c ©2020 |
|---|
| 300 | | $a 326 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh : $b ilustrace, portréty, faksimile ; $c 21 cm |
|---|
| 336 | | $a text $b txt $2 rdacontent |
|---|
| 337 | | $a bez média $b n $2 rdamedia |
|---|
| 338 | | $a svazek $b nc $2 rdacarrier |
|---|
| 500 | | $a Vydáno u příležitosti 100. výročí volebního práva žen do zákonodárných sborů v Československé republice |
|---|
| 504 | | $a Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík |
|---|
| 520 | 2- | $a Milada Petříková-Pavlíková, Eliška Purkyňová, Marie Steyskalová, Eliška Vozábová, Milada Horáková, Františka Plamínková. O šestici žen mnohé víme, ale stále je co objevovat. Milada Petříková-Pavlíková byla první českou inženýrkou architektkou, vychovala tři děti a v Praze projektovala čtyři domy pro potřeby žen. Také Elišku Purkyňovou tři děti neomezily být prospěšnou druhým. Pracovala v Ústředním spolku českých žen, na pražské radnici, ve sněmovně a nechala postavit penziony pro seniorky v Praze-Dejvicích. Marie Steyskalová při své péči o znevýhodněné děti založila v chorvatské Crikvenici velkolepou ozdravovnu, která mohla dodnes patřit České republice. Eliška Vozábová, šestá lékařka v Čechách, během své kariéry dosáhla v oboru mnohých prvenství a v bílém plášti strávila 60 let života. Milada Horáková se v letech 1924-1940 hlásila k feminismu, po válce se od něj distancovala, třebaže nadále o rovnoprávnost žen usilovala. Františka Plamínková si v červnu 1942 mohla zachránit život, kdyby po heydrichiádě veřejně odsoudila londýnskou emigraci. Než zradit národ, rozhodla se pro smrt. Víc říká krátký doplněk k jejímu životopisu, který byl i filmově zpracován. |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0014366 $a žena |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0005565 $a městský architekt |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0004819 $a lékař |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0012340 $a učitel |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0014372 $a ženské hnutí |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0014397 $a životopis |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0015520 $a Československo |
|---|
| 650 | 07 | $7 par_us_entry*0006110 $a 20. století |
|---|
